Josef Weiss, zakladatel značky woodolee, ovládá vzácnou techniku intarzie – vkládání dýhy do dřeva – kterou dnes v Evropě praktikuje jen hrstka řemeslníků. Ve své dílně v Údolí u Lokte vytváří unikátní dřevěné brože s využitím historických dýh zděděných po dědovi truhlářovi a s povrchovou úpravou šelakovou politurou. V roce 1997, ve svých sedmatřiceti letech, opustil jistotu zaměstnání ve státním podniku a vydal se cestou svobodného podnikání v restaurování historických artefaktů a výrobě minimalistických šperků ze dřeva. Jeho tvorba, inspirovaná principy geometrické abstrakce školy Bauhausu, zaujala i prezidentku Slovenské republiky Zuzanu Čaputovou. V rozhovoru pro platformu Žijeme kreativitou Josef Weiss hovoří o trpělivosti, pokoře, lásce k materiálu, o zvládnutí historických restaurátorských technik a o tom, proč je Karlovarský kraj s bohatě zalesněným územím a blízkostí UNESCO ideálním místem pro jeho řemeslo.
Kdy jste začal podnikat? Kolik Vám bylo let?
Podnikat jsem začal v roce 1997. Před tím jsem pracoval ve státním podniku a po revoluci jsem byl nadšený, že je možnost svobodně se rozvíjet. Bylo mi tenkrát 37 let, takže jsem byl mladý a plný sil a odhodlání.
Co Vás vedlo k tomu začít podnikat? Jaký byl váš hlavní impulz nebo motivace?
Hlavním impulzem byla touha dělat práci, která mě baví a z hlediska mého oboru má i smysl. Restaurováním přeci jen člověk zachraňuje historický artefakt, který nám tu zanechali naši předci. Díky pečlivému konzervátorskému zásahu může ještě řadu let sloužit i dalším generacím.
Proč jste si vybral náš region pro své podnikání?
Přibližně 350 let tady moji předci bydlí, můj otec byl navíc truhlář, a tak jsem lásku k tomuto úžasnému materiálu i tak trochu zdědil. Tady je prostě náš domov.
Jaké jsou podle Vás výhody a nevýhody podnikání v tomto regionu?
Žádné nevýhody nevidím, pouze výhody. Díky bohatě zalesněnému území je tu dobrá dostupnost dřeva. Blízkost hranic umožňuje přeshraniční spolupráci. Navíc je náš region součástí UNESCO, což mu samozřejmě zvyšuje atraktivitu.
Jaké byly vaše největší výzvy v počátcích podnikání?
Počátky byly samozřejmě náročné. Čekalo mě pořízení objektu pro podnikání, rekonstrukce a následné zařízení dílny, které je dlouhodobým procesem. Dále člověk si musí pochopitelně obstarat materiál a zvládnout staré techniky.
Jaké změny či průlomové okamžiky vás posunuly dál?
Mojí hlavní motivací bylo heslo, že nic není nemožné. Toho jsem se držel i těžkých chvílích.
Máte nějaké motto nebo zásadu, kterou se řídíte v podnikání?
Dlouhodobě se řídím heslem: „Nekňourat a pracovat dál.“ To bych asi doporučil všem. Je potřeba být stále aktivní, protože kámen, který se valí, nezarůstá mechem.
Co vám podnikání dalo osobně i profesně?
Podnikání mě naučilo řadě důležitých věcí. Jedna z nich je samozřejmě trpělivost. Dále je to pokora a vědomí, že danou práci za mě nikdo neudělá, takže mi nic jiného nezbývá, než prostě pokračovat dál.
Co považujete za svůj největší úspěch a zlomový moment?
Zlomovým momentem pro mě byl pocit získání samostatnosti a zvládnutí historických technik restaurování. Jedná se o velmi náročný a dlouhodobý proces, který má své výsledky až po mnoha letech.
Jaké máte plány a sny do budoucna?
Stále se chci zlepšovat ve své práci a zkoušet další, třeba i složitější techniky, tvary, které ve výrobě šperků uplatňuji. Mým největším aktuálním snem je napsat knihu o výrobě šperků, kterou by si mohl přečíst i laik a sám si některé staré techniky vyzkoušet.
Co byste doporučil lidem, kteří zvažují začít podnikat?
Určitě bych jim doporučil, aby se nebáli a šli do toho. Podnikáním člověk dokáže i hodně sám sobě. Stane se samostatným a to považuji za nejdůležitější.
Podnikáte v oboru, ve kterém jste získal vzdělání, nebo jste šel jinou cestou?
Jak jsem již zmiňoval, můj otec byl truhlář, takže jsem v truhlářské dílně vyrostl, a již od svého dětství jsem otci pomáhal. Následně jsem absolvoval učňovský obor truhláře a po té nástavbové studium konzervátorství a restaurování v Brně. V mém oboru je ale samozřejmost celoživotní vzdělávání, čtení příslušné literatury a zkoušení jednotlivých postupů.
V čem se lišíte od konkurence? V čem jste inovativní?
Můj obor je specifický, takže skoro žádnou konkurenci nemám, konkurence se tedy neprojevuje. Inovace by v tomto oboru nebyla ku prospěchu věci (v dobrém slova smyslu), protože pracujete s autentickými historickými metodami, které nejsou aplikovatelné na moderní materiály.
Jak vidíte současné podmínky pro vzniku podnikání? Jsou jednodušší nebo těžší než dříve?
Současné podmínky pro podnikání jsou jednoznačně lepší. Když jsem začínal podnikat, nebyl internet, ani mobilní telefony. Dneska všechno snadno na internetu naleznete a objednáte až do dílny materiál i nářadí. Dále je mnohem snazší prezentace výrobků a s tím spojená i reklama, prodej apod.
Máte zaměstnance? Jak hledáte nové spolupracovníky?
Když jsme měli restaurátorskou dílnu, několik zaměstnanců jsem měl. V našem oboru je ale těžké, aby tito lidé dlouhodobě vydrželi. Takže teď již vyrábím šperky sám a má dcera se stará o sociální sítě a některé šperky navrhovala.
Podporujete místní komunitu, neziskové projekty nebo sportovní kluby?
Snažím se podporovat veškeré smysluplné aktivity, které se v našem regionu konají. Každý den chodím do lesa, rád jezdím na kole. Pokud se v okolí koná kulturní či společenská akce, rád se zúčastním.
Videorozhovor z řemeslné dílny s Josefem Weissem Woodolee
