Proč vozit kámen z velkoskladu, když ho máte pod nohama? Michaela Křivská navrhuje zahrady v podhůří Krušných hor a lokálnost je pro ni víc než trend – je to způsob, jak zahradě dát smysl. Zahradní architektuře se profesionálně věnuje rok a půl, k oboru se dostala oklikou přes chemii přírodních látek a vývoj kosmetiky. Dnes tvoří pod značkou Alchemilla Gardens a spolu s manželem Janem Šugarem (Biolumos) přetváří i staré objekty v regionu, naposledy stoletou stodolu na Gallery apartment.

Začátky a cesta ke kreativitě 

Kdy jste začala profesionálně tvořit? Co vás k tomu vedlo? 

Je tomu rok a půl. Předtím jsem působila jako vývojářka přírodní kosmetiky, tenkrát jsem kombinovala kreativitu a chemii. Po nějaké době jsem se ale rozhodla odejít a začít se věnovat zahradní architektuře a designu. 

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si uvědomila, že chcete věnovat život kreativní činnosti? 

Konkrétní okamžik nemám, ale už při studiu chemie jsem věděla, že to není můj směr. Během vývoje kosmetiky to částečně kreativní práce byla. Během Covidu jsme s mužem svépomocí zrekonstruovali starou půdu a letos dokončili rekonstrukci druhé – Gallery apartmentu v podhůří Krušných hor, to samo o sobě potřebovalo taky notnou dávku kreativity. Myslím ale, že jsem postupně přicházela na to, že kreativita je mou nedílnou součástí a měla bych to dál rozvíjet. 

Byla na začátku víc vášeň, nebo spíš útěk od něčeho jiného? 

Možná to byla spíš cesta naplnění, protože mě zaměstnání nevyhovovalo a nenaplňovalo. S první rekonstrukcí Loftu jsem objevila něco, o čem jsem nevěděla, že v sobě mám. Během rekonstrukce jsem musela řešit návrh terasy k odpočinku a v ten okamžik jsem se začala o zahradní design víc zajímat – v té době jsem ale nevěděla, že mě to bude jednou živit. 

Co byla vaše první věc, za kterou vám někdo zaplatil – a stála byste si za svým dílem i dnes? 

První placená zahrada byla pro maminku mé kamarádky. Tenkrát jsem ji ještě připravovala jako voucher, který dostala k narozeninám od dcery se slovy, že jí konečně někdo pomůže tu zahradu uchopit za správný konec. Vím, že jsem z toho byla hrozně nervózní a chtěla jsem, aby se jim návrh líbil. Myslím, že se spolupráce povedla a oni postupně svépomocí na své proměně zahrady pracují a hlavně mají z toho radost – to je pro mě největší odměna. 

Kdybyste měla popsat svou cestu jednou větou bez klišé, jak by zněla? 

Cesta byla klikatá a nikdo asi nečekal, že „skončí“ takto. 

Studovala jste obor, ve kterém dnes působíte, nebo jste přišla k této cestě jinak? 

Studovala jsem chemii přírodních látek na Vysoké škole chemicko-technologické, tzn. aktivní a léčivé látky v rostlinách, zkrátka jsem v rostlinách ležela trochu jinak. Vysoká škola mi ale dala slušný technický základ, analytické smýšlení a představivost (a možná kreativitu, protože představovat si jednotlivé molekuly k tomu trochu kreativity potřebujete). K zahradní architektuře jsem se propracovala jako samouk, navštěvovala jsem různé kurzy, workshopy a stále navštěvuji různé odborné semináře a konference – protože neustálé novinky a trendy je důležité sledovat. 

Kdo nebo co vás v začátcích nejvíce ovlivnilo? Měla jste mentora nebo vzor? 

Inspirovala jsem se hlavně u zahraničních architektů. V Británii má zahradní architektura velkou tradici. Mé první kurzy byly od britských architektů, případně od architektů, kteří na ostrovech studovali. Mým vzorem je Piet Oudolf a jeho obrovské divoké zahrady. 

Tvorba a region 

Proč tvoříte právě v Karlovarském kraji? Čím je blízký? 

Z Karlovarského kraje pochází můj muž a společně jsme tu začali tvořit. Nejdřív rekonstrukce Loftu v podhůří, teď k tomu přibyl i Gallery apartment. Biolumos a Orenky. Máme rádi Krušné hory, rádi tvoříme a inovujeme. Jsme moc rádi za místní komunitu podnikatelů. 

Musela jste někdy řešit dilema „zůstat vs. odejít“? 

V mém původním zaměstnání jsem toto dilema měla, poslední rok jsem se tam necítila vůbec dobře a jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla odejít. 

Jak vás region inspiruje ve vaší tvorbě? 

Mou hlavní myšlenkou je lokálnost, líbí se mi tu, že člověk může kombinovat dřevo i kámen. Je tu spousta místních kamenolomů – tak proč si kupovat obarvené kameny ve velkých obchodních řetězcích, když si můžete koupit lokální v kamenolomu, je to levnější a nakonec to vypadá nejlépe, protože to zapadne do okolní krajiny. 

Jaké vidíte příležitosti a výzvy pro kreativce v našem regionu? 

Jsme malý a podceňovaný kraj a v tom vidím silnou stránku – nebát se ukázat! 

Spolupracujete s dalšími umělci nebo kreativci z kraje? 

Ano, rozhodně. S fotografy, grafiky či architekty. Myslím, že je hrozně fajn se vzájemně podporovat a využívat svých služeb navzájem. 

Je tady něco, co by kreativce dokázalo posunout, ale zatím to chybí? 

Myslím, že kraj se snaží kreativce podporovat, je to vidět a jsme za to vděční! 

Tvůrčí proces a filozofie 

Jak vypadá váš typický tvůrčí den? 

Práce zahradního designéra se dá rozdělit do různých směrů – návštěva klienta pro zaměření zahrady, ale hlavně popovídání si s ním! Pro mě je důležité vědět, co by na zahradě chtěl mít, po čem touží, co se mu kde líbilo a hlavně, jak by se chtěl na své zahradě cítit. Nacítění klienta je klíčové a začíná tím celý proces. Po návštěvě, ještě než usednu k počítači, už si začínám v hlavě vizualizovat jednotlivé funkce a prvky, barvy a materiály. V programu pak tvořím koncept v měřítku, většinou vzniknou dva koncepty, z kterých si klient jeden vybere, a ten následně rozpracuji do detailu – s výběrem konkrétních rostlin a materiálů. 

Odkud čerpáte inspiraci pro svou tvorbu? 

Především od zahraničních architektů – někdy si stačí povšimnout, jak vytvořili jeden detail, a to ve mě spustí záplavu nových myšlenek a nápadů. 

Máte nějaké kreativní rituály nebo zvyky, bez kterých se neobejdete? 

Kreativní rituály myslím nemám. Většinou mi postačí čaj a instrumentální hudba. 

Jak překonáváte tvůrčí krize nebo období bez inspirace? 

Období bez inspirace věnuju starání se o Gallery a Loft v podhůří. Jsem za to ráda, že mohu uniknout, přestože pořád tvořím. Občas je potřeba vypnout/přepnout a jsem vděčná, že mám tu možnost. 

Je nějaká myšlenka nebo hodnota, která prostupuje celou vaší tvorbou? 

V zahradách je to pro mě to, aby se klient ve své zahradě cítil co nejlépe. Je pro mě hrozně důležité se co nejvíce ptát a hledat cesty, aby se zkrátka cítil na zahradě „jako doma“. V Loftu a Gallery v podhůří je to o zážitku, o odpočinku, o tom mít na co vzpomínat. A o to se s mužem snažíme. 

Co ve vaší tvorbě lidi nevidí – ale zabírá to 80 % času? 

Rozhodně příprava, navnímání klienta a vymýšlení konceptů – uspořádání všech funkcí na zahradě. 

Děláte víc věcí z nadšení, nebo protože „to je zakázka“? 

Myslím, že stále převládá nadšení, ráda hledám nové možnosti, nová řešení. Ráda využívám věci, které na zahradě již byly, a dávám jim nový význam. Každá zahrada je jiná, každý má jiné potřeby, takže každá zahrada je nová výzva. 

Úspěchy a zlomové momenty 

Na který svůj projekt nebo dílo jste nejvíce hrdá? 

Jsem hrdá na všechny své projekty, každý je v něčem jiný. Z čeho mám ale velkou radost, je rekultivace původního brownfieldu na zahradu či pobytové místo. Kombinovala jsem prvky surového původního betonu, které jsou zjemněné rostlinami. Využilo se tu spoustu původních materiálů, které by skončily na skládce, teď dělají radost – třeba betonová skruž ze studny, která teď slouží jako obrovský květináč. 

Který okamžik považujete za zlomový ve své kariéře? 

Vzhledem k tomu, že stojím na začátku, tak věřím, že zlomový okamžik na mě teprve čeká. Ale zatím považuji ten, kdy mě oslovila stavební firma pro svůj malý developerský projekt, a nejen konečný zákazník. 

Jaká byla vaše nejobtížnější výzva a jak jste ji zvládla? 

Na své největší výzvě teď pracuji a je to zahrada ve velmi prudkém svahu u břehu Berounky. Těším se, pro co se majitel nakonec rozhodne. Zatím se může těšit na houpačku s krásným výhledem a nebo maličkou vinici. 

Získala jste nějaké ocenění nebo uznání, které pro vás mělo zvláštní význam? 

Pro mě má význam veškerá radost klientů poté, co sedí na své vysněné zahradě, pozorují včelky a motýly a říkají si, že je konečně něco vytáhne ven na zahradu. 

Bloky, krize 

Co děláte, když vám to absolutně nejde? 

Chápu, že „jít se projít“ prostě pomáhá. Příroda kolem, zeleň, čerstvý vzduch. Ráda chodím na zahradu, pozorovat všechen ten hmyz na rozkvetlých rostlinách. Ale když něco absolutně nejde, tak jdu zkrátka dělat něco jiného, a ono se to většinou v hlavě samo přeuspořádá a vymyslí. 

Měla jste moment, kdy jste s tím chtěla úplně skončit? 

Mám pocit, že jsem nestačila ještě pořádně začít. 

Jak vypadá váš nejhorší pracovní den? 

Asi tak, že mi prostě nic nejde a nenacházím řešení, nebo nejsem s výsledkem spokojená. 

Co byl největší fail, o kterém se normálně nemluví? 

Zatím o žádném nevím. Ťuk ťuk. 

Provoz a udržitelnost 

Jak se vám daří skloubit tvůrčí svobodu s ekonomickou realitou? 

V tomto ohledu asi nejsem úplně kreativec s tvůrčí svobodou. Každá zahrada vzniká na míru potřebám klientů a tím už má člověk jasně definované mantinely. Mimo zahradní design jsme s mužem Janem Šugarem svépomocí zrekonstruovali a designovali dva objekty – Loft a Gallery v podhůří. Takže střídám práci kreativní – vymýšlení návrhů zahrad – s marketingem a údržbou našich zážitkových apartmánů. 

Jakým způsobem financujete své projekty? Využíváte dotace nebo granty? 

Do začátku podnikání jsem musela mít něco naspořeno, samozřejmě. Využila jsem ale také Startovací voucher Karlovarského kraje, který mi pomohl s vybavením a také s marketingovým plánem či webovými stránkami. 

Spolupracujete s institucemi, galeriemi, kulturními organizacemi? 

Mými klienty jsou stále koncoví zákazníci, kteří potřebují pomoc s uchopením zahrady, terasy či balkonu, aby se v prostoru cítili dobře, jen sami neví jak na to. 

Máte tým nebo spolupracovníky? Jak funguje vaše kreativní spolupráce? 

Pracuji sama. Velice se mi líbí, jak je práce různorodá – je to kombinace psychologie (je potřeba klienta správně „nacítit“), kreativity, technického myšlení a nějakého smyslu pro detail. 

Komunita a vliv 

Jak vnímáte roli umělce nebo kreativce ve společnosti? 

Myslím si, že v současné době se na kreativce už dívá trochu jinak než před pár lety. Sama s kreativci spolupracuji – např. při vzniku vizuální identity pro mou značku Alchemilla Gardens. Vizuál brandu je důležitý a myslím, že si to uvědomuje čím dál tím víc lidí. 

Zapojujete se do místní komunity? Jakým způsobem? 

Ano, s mužem se snažíme zapojovat do místních kreativních, inovativních a podnikatelských komunit. Jen jsme teď byli rok a půl zavření na stavbě – rekonstrukce stoleté stodoly na Gallery apartment. Byli jsme takoví asociálové a k tomu jsme každý rozvíjeli svůj brand – já Alchemilla Gardens, on Biolumos. 

Předáváte své zkušenosti dál – vedete workshopy, učíte, mentorujete? 

V oblasti zahradní architektury workshopy nedělám (zatím), většinou nabízím individuální konzultace, pokud dotyčný nepotřebuje celý návrh, ale jen prodiskutovat možnosti, rady, výběr rostlin či materiálů. Workshopy ale pořádám – výrobu čokoládové masky s čokoládovou degustací, nebo tvorbu obličejového oleje společně s face jógou (tyhle záliby si nesu z předchozího zaměstnání). 

Jak byste charakterizovala kreativní komunitu v Karlovarském kraji? 

Rozvíjející se – tím správným směrem. 

Budoucnost a vize 

Jaké jsou vaše tvůrčí sny a plány do budoucna? 

Moc ráda bych si navrhla zahradu, ve které nebude ani kousek trávníku, bude zajímavě a chytře pracovat s dešťovou vodou, nebude se bát zajímavých materiálů a způsobu řešení. 

Kam byste chtěla posunout svou tvorbu v příštích letech? 

Rozhodně chci pracovat na efektivitě, na nových přístupech a trendech, a třeba mít kolem sebe i víc lidí – spolupracovníků. 

Co byste si přála změnit v podpoře kreativců v našem regionu? 

Myslím si, že podpora kreativců je větší, než bývala, ale pokud bych měla něco vypíchnout, tak by se mohlo pořádat klidně více výstav! Těch není nikdy dost. 

Jakou radu byste dala začínajícím umělcům a kreativcům? 

Asi to bude znít jako klišé – ale nebát se začít, mluvit o tom, co děláte, nebo co chcete dělat, a uvidíte, že se najde cesta. 

Osobní dimenze 

Co vám kreativní práce dala do osobního života? 

Myslím, že se mi to prolíná – kreativita a osobní život. AI mě jednou nazval „kurátorkou zážitků“, tohle označení se mi moc líbí, ať už v návrzích zahrad nebo v Loftu a Gallery v podhůří se snažím klientům dopřát zážitek, a to samé aplikujeme i doma či na naší zahradě. 

Jak reaguje vaše okolí na to, čím se živíte? 

Myslím, že mé okolí – rodina a přátelé – jsou rádi, že jsem se našla. Povedlo se mi spojit kreativitu, komunikaci s lidmi i technický základ, který mi vysoká škola dala. 

Dokážete si představit, že byste dělala něco jiného? 

Dělám toho vlastně spoustu, jsem ráda, že když zrovna nemám den v jednom směru, věnuji se tomu druhému a je to tak v pořádku. Jsem za to ráda. 

Kdybyste mohla poslat vzkaz svému mladšímu já na začátku cesty, co by to bylo? 

Záleží, odkud budeme brát „začátek cesty“, ale asi bych mu vzkázala, ať důvěřuje procesu, nebojí se udělat krok vpřed a poslouchá intuici.